Radiodratak.cz zde již není k dispozici. Zkuste místo toho dratak.cz.

Český hudební underground

Underground. Pojem, kterým se v rámci společnosti označují různé druhy subkultur. Undergroundová hnutí tíhnou k filozofickým, morálním a společenským alternativám, mnohdy ale mají do činění také s uměním a uměleckými směry. Nezřídka se výše uvedené mísí dohromady a vytváří barvitý celek, který je díky svému pojetí v rozporu s většinovým názorem a myšlenkami.

Počátky

Český underground se jako neoficiální kulturní proud jasně vymezil zejména během období po druhé světové válce. Již v 50. letech minulého století se tvoří undergroundové podhoubí, a to díky literární tvorbě Bohumila Hrabala, Egona Bondyho a jiných autorů. V 60. letech pak přibývá aktivit na poli výtvarném i hudebním. Jak píše Jaroslav Riedel ve své knize Plastic People a český underground, cílem bylo vytvoření alternativní kutury, zcela oproštěné od oficiálních komunikačních kanálů, hodnot a společenského ocenění. Underground měl zbavovat lidi skepse, že se se stávajícími podmínkami nedá nic dělat; jde to, když se dělá víc pro druhé, než pro sebe.

Plastici a další

V českých zemích měl, zejména od 70. let 20. století, silnou pozici hudební underground. Nejzářivější hvězdou na undergroundovém nebi byla skupina The Plastic People of the Universe. Perzekuce ze strany státní moci vytvořili z Plastiků symbol tehdejšího disentu. Akce proti

Plasticům byly jedním z podnětů k založení Charty 77, iniciativy kritizující politickou a státní moc za nedodržování lidských práv. Českou undergroundovou hudební scénu tvořili také Hells Devils, The Primitives Group, DG 307, Umělá hmota a jiné kapely. Po pádu železné opony řada z nich pokračovala v již legální umělecké činnosti. Došlo také na vznik festivalů, kde se lidé z dřívějšího undergroundu setkávali. K nejznámějším patří Underground fest v Hranících, Open air v Trutnově, Magorovo Vydří nebo potulný festival Krákor.